Takže, kdo je vlastně ten Michael Walter alias SasuKe…
Všude si nechávám starou přezdívku ze svých pubertálních let. Začal jsem pod ní publikovat fan fikce někdy v roce 2012 na portálu Konoha.cz a našel si svoje první čtenáře. Taky jsem pod ní začal cosplayovat a dokonce jsem si i vytvořil svůj první blog „chi-do-ri.blog.cz“. Kamarádi mi ani po letech jinak neřeknou, proto jsem se ji tu rozhodl nechat, stejně jako šílené fanfikce a povídky z té doby, které si tu záměrně nechávám. Protože každý autor nějak začínal a naše minulost tvoří budoucnost, takže to není něco, za co by se měl člověk stydět!
Moje tvorba
• Zaměřuji se převážně na fantasy a občas zabruslím do prvků hororu, sci-fi, historických románů nebo romantiky. Píšu taky moderní příběhy z běžného života, které by se daly charakterizovat jako YA a v dílech se častěji vyskytují asijské a LGBT motivy.
• Publikuji na Wattpadu.
• Několik mých povídek bylo také publikováno v časopise Povstalec.
Bio
Všude se tyhle životopisy začínají: „Narodil se…“ No, já se teda narodil v Benešově. (Což je celkem daleko od místa bydliště mých rodičů, ale bylo mi objasněno, že na rozdíl od krásně dostupné nemocnice v Praze tam pracovala nějaká vážně skvělá primářka. Podle mě ne dost skvělá, přinutila mě narodit se o týden dřív, než jsem plánoval.) Každopádně dětství jsem strávil v malé vesnici zvané Mukařov. Za což jsem neuvěřitelně vděčný, protože jsem ještě poznal dětství, kdy klacky byly laserovými meči a šišky nášlapnými minami. Už tehdy se projevovala moje obrovská snaha o umění v textu, když jsem při školních opisech z tabule přidával do vět slova, která tam vůbec nebyla.
Později jsem se přestěhoval do Říčan trochu blíž ku Praze, kde jsem vydržel až do konce studií. Na střední jsem se věnoval animovanému filmu a kresbě, můj plán totiž už od šestnácti let byla FAMU. Celé roky jsem se připravoval na svůj velký sen, kdy nastoupím na FAMU a budu se věnovat animovaným filmům. Těsně před přijímacími zkouškami se ale stalo pár věcí, které mě v podstatě donutili je vzdát. A bylo to to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem kdy udělal, protože když jsem si pak vybíral, kam jinam tedy nastoupím, když ne na animaci, jediná další věc, kterou jsem miloval ještě víc, bylo psaní.
Na „psaní“ ale jak známo u nás školy zrovna nejsou. Takže jsem dlouho hledal a zkoušel jiné obory. Ilustrace, Skladba textů, Biochemie, Žurnalistika… A při každém hledání mě to stále házelo k jedné a té samé škole, k VŠKK na Pražského povstání, která byla samozřejmě nelidsky drahá, ale nabízela studium Tvůrčího psaní. To byla škola, kam jsem chtěl ze všech nejvíc. Student bez podpory jako já si to ale pochopitelně nemohl dovolit, takže jsem udělal přijímačky na čtyři další školy, úspěšně, a stále se necítil spokojený. Až nadešel den mé písemné podzimní maturity, která se náhodou konala na jakési střední pár metrů od VŠKK. Když jsem tehdy procházel kolem pověstných modrých dveří, něco v mojí hlavě se zapnulo, nějaká kontrolka, radar určující správný směr… A já už znovu nedokázal svůj mozek přesvědčit, že na tu školu prostě nemůžu. Takže moje ctižádostivé ambiciózní já našlo během jediného víkendu způsob, jak si okamžitě začít vydělávat měsíčně sedm tisíc na školné, zároveň se aktivně účastnit výuky a poslalo přihlášku. Tak jsem nastoupil na VŠKK, kde jsem poznal spoustu úžasných, inteligentních, chápajících a ochotných lidí, kteří mi pomohli nasměrovat svůj život. Nikdo už mě nepřesvědčí, že na tomhle světě existuje něco nemožného, pokud věříte, že to dokážete.