Kategorie
Povídky

Naše

Ne každý příběh o lásce musí být dlouhý a komplikovaný…

Publikováno v časopise Povstalec N°2 11’20

„Nad čím se usmíváš?“

„Nad ní,“ odpověděl.

„Tolik jsi chtěl kluka a stejně vypadáš, že bys nikoho nemiloval víc, než ji,“ její rty se také roztáhly do úsměvu.

„Protože je tvoje. Naše.“

„Doufám, že nás bude milovat stejně,“ přikývla a přišla o pár kroků blíž.

„Bude, uvidíš.“

„Jsi šťastný?“

„Jsem a nečekal jsem, že to nakonec bude tak snadný.“

„Máš pocit, že jsme to někdy měli snadný?“ obočí se jí zkroutilo nad vzpomínkami.

„Pro tebe jsem byl připravenej vydržet ještě mnohem víc,“ ta slova doprovodil úlevný povzdech.

„Tenhle měsíc to bude složitější, viď?“

„Ale jenom tenhle, neboj. Příští, nebo nejhůř přespříští už bude zase dobře.“

„Mrzí tě někdy, že jsme nezůstali u vás? Nemuseli bychom tohle řešit…“ její tón byl omluvný.

„Nemrzí. Nikdy by to tam nebylo naše.“

„Věděl jsi od začátku s jistotou, že to zvládnem?“

„Věděl,“ přikývl bez známky pochybností.

„Jakto?“

„Protože jsem si byl jistej, že to zvládnout chci.“

„Moje mamka mě trochu děsila, když jsem jí chtěla říct o tom bydlení. To bylo snad horší, než vytáhnout náš vztah.“

„Tvoje mamka mě nikdy děsit nepřestane,“ zasmál se.

„Zlobíš se na ni?“

„Ne, netrápí mě to. Pokud mě aspoň toleruje, tak se s tím nějak srovnám.“

„Mrzí mě, jak se chová.“

„Netrap se tím, není to naše starost. Tohle je její boj,“ pohladil ji jemně po vlasech.

„Zníš teď, jako bys vždycky věděl, že to s námi dobře dopadne.“

„Ne, to ne,“ znovu se zasmál. „Opravdu mockrát jsem pochyboval. Ptal jsem se sám sebe, jestli je chyba ve mně nebo v tobě nebo v těch lidech kolem nás. Vážně mockrát. Ale někde uvnitř jsem měl jasno. Vybral jsem si tě, když sis ke mně našla cestu a od tý doby, v každý situaci, jsem si už vždycky musel vybrat tebe.“

„Protože jsi chtěl? Nebo proč to nešlo jinak?“ naklonila zvídavě hlavu, ale v nitru ji hřálo štěstí.

„Často jsem o tom přemýšlel a nevím jistě. Možná prostě proto, že moje láska už nebyla moje. Od určitýho momentu byla naše a proto jsem ti ji nikdy nemohl sebrat.“

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s